 |
|
|
Ze středověkých slavností
Autor: Milan Kos
Poslat jako elektronickou pohlednici
Autor: Jana Pokorná
Poslat jako elektronickou pohlednici
|
Středověké dějiny hradu jsou spojeny se šlechtickým rodem Bavorů. Přicházejí do Strakonic kolem r. 1200 (to byli ještě komorníky biskupství Olomouckého). V roce 1235 se však mezi svědky na listině Václava I. již objevuje jméno Bavor ze Strakonic. O tom, že Bavorové patřili mezi významné české šlechtické rody, které se těšily velké přízni samotného krále, svědčí i fakt, že vlastnili a používali tzv. jezdeckou pečeť (tj. pečeť zobrazující jezdce na koni). Bavor I. ze Strakonic byl také komorníkem Království českého a správcem Prácheňského kraje.
Vlastní hrad byl založen v první třetině 13. století. Již v roce 1243 daroval Bavor I. a jeho manželka Bolemila část strakonického hradu řádu maltézských rytířů, johanitů. Tento řád byl založen v roce 1048, v období výprav do Svaté země. Krátce po roce 1243 vystavěli johanité mezi kostelem (tehdy ještě sv. Vojtěcha) a hradním palácem křížovou chodbu s ojedinělými cihlovými žebry a nechali ji vyzdobit nástěnnými malbami (I. třetina 14. stol.). Tyto fresky jsou nejrannějším cyklem nástěnných maleb severně od Alp a znázorňují učitelskou činnost Krista. Bavor I. umírá kolem roku 1260. Ještě za svého života dostal jako odměnu do znaku zavinutou střelu (dnešní erb Bavorů). Jeho syn Bavor II. začal kolem roku 1260 stavbu nového hradního paláce a věže, dnes zvané Rumpál (35 m vysoká, s břitem). Podobnou věž má také hrad Zvíkov, kde byl Bavor II. v letech 1289-94 královským purkrabím. O významu rodu svědčí i sňatek Bavora II. s levobočnou dcerou Přemysla Otakara II. Anežkou. V roce 1359 přecházejí strakonické panství do rukou Bavora IV. z blatenské větve Bavorů. Vůči johanitům nebyl tak štědrý jako jeho předchůdci. Jeho snaha se zaměřila na Strakonice. V listině z roku 1367, v níž město dostává mimo jiné právo vařit pivo a zákupní právo, se o Strakonicích poprvé píše jako o městě.
Po smrti Bavora IV. v roce 1380 přejal správu panství Zdeněk z Rožmitálu, jako poručník nezletilých dětí Bavora IV., Jana a Břeňka. Ti se ujali správy panství o 14 let později. Hospodařili však velmi špatně. V roce 1402 museli celé panství prodat johanitům.V roce 1420 se Strakonice staly hlavním sídlem johanitů. Ze svého pražského sídla byli nuceni uprchnout před proticírkevním husitským hnutím.O rozsáhlou přestavbu hradu (renesanční) se zasloužil velkopřevor Jan z Rožmberka. Byl přestavěn hradní kostel, postavena renesanční věž Jelenka a město bylo obehnáno novými hradbami, bylo přistavěno 2. patro hradního paláce.V roce 1618 vypukla třicetiletá válka, která měla dopad i na strakonický hrad. Již v roce 1619 obsadilo hrad vojsko Arnošta z Mansfeldu. O rok později obsadili město císařstí vojáci. K jejich působení ve městě se váže i zpráva o nalezení poškozeného obrazu P. Marie. Tento obraz prý přinesl císařským vítězství v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620. Originál obrazu v Římě shořel, jedna z jeho kopií je uložena ve Strakonicích v kostele sv. Prokopa.V roce 1694 bylo velkopřevorství trvale přest ...
|
- Dudáctví - Na předchozí exponáty navazuje specializovaná expozice nazvaná Dudy a dudáci v Čechách. Jedná se o jedinou expozici svého druhu v Čechách. Předchůdce dud lze spatřovat v jednoduchých dechových nástrojích, z nichž některé byly opatřeny vzdušnicí. Přelom ve vývoji dud přestavuje spojení píšťal s koženým vakem, který sloužil jako vzduchový zásobník. Ve středověku byla k dudám připojena samostatná bordunová píšťala (ta vydává stále jeden tón). V Čechách pochází první písemné zmínky o dudách ze 13. století. Významným vylepšením dud bylo zavedení dmychacího měchu, který odstranil namáhavé nafukování ústy. Nejstarší zmínka o existenci dmychacího měchu pochází z počátku 16. století. Jádrem celé expozice je výběr řemeslně nejzdařilejších a nejzajímavějších dudáckých nástrojů pocházejících z časového rozmezí 2. poloviny 18. - 1. poloviny 20. století, které se zachovaly v některých českých muzeích.Výroba dud je velmi náročná. Dudař musí zvládnout různé řemeslné techniky jako například práci s plechem, dřevem, kůží, kostí a dalšími materiály. Každý nástroj reprezentuje zručnost svého tvůrce. U vystavených exponátů si můžete všimnout rozdílu konstrukce dud dechových (nafukovaných ústy) a dud dmychacích (nafukovaných měchem - dmychákem). V expozici jsou mj. k vidění tříbordunové dudy, tzv. moldánky, jež pocházejí z druhé poloviny 18. století. Za povšimnutí stojí také několikery dechové dudy jihočeské provenience, které jsou perfektně řemeslně zpracované. Dudy někdy hrály s dalšími nástroji, které jsou v expozici také k vidění. Pozornost je věnována i tzv. malé selské muzice, kterou tvořily dudy, housle a klarinet.
- Expozice výroby fezů - Nejstarším výrobním odvětvím ve Strakonicích je textilní výroba, a právě té je věnován první sál prvního patra. Dokumentuje historii výroby fezů od roku 1812, která Strakonice proslavila. Současně připomíná židovské etnikum ve městě, protože to byly právě čtyři židovské rodiny, které stály u prvopočátků fezové výroby. Najdete zde nejen ukázky různých typů fezů, ale i stroje, na kterých se vyráběly. V roce 1899 se jednotlivé závody spojily a vytvořily Akciovou společnost pro výrobu fezů se sídlem ve Vídni. Část sálu je věnována kulturnímu a společenskému dění ve městě v 19. století.
- Expozice ČZ - První sál expozice nás zavádí do období po roce 1918, po první světové válce. Pro Strakonice to znamená vznik dalšího průmyslového závodu - Jihočeská zbrojovka spol. s r.o. (od roku 1923 Česká zbrojovka akc. spol.). V roce 1919 začíná stavitel K. Bubla s výrobou pistole FOX v pronajatých prostorech Habrmayerova mlýna v Plzni a současně začíná s výstavbou továrních objektů ve Strakonicích. V dubnu 1921 začalo stěhování strojů z Plzně do Strakonic. V červnu 1921 došlo ke spojení s firmou "Hubertus" továrnou na výrobu zbraní. S fúzí byl změněn název na Česká zbrojovka akc. spol. V roce 1922 bylo rozhodnuto o změně konstrukce FOX na ČZ model 22. Jednalo se o první pistoli vyráběnou na našem území. Výroba byla ukončena v roce 1925. ekonomický stav závodu přinutil v roce 1923 vedení České zbrojovky k uzavření závodu ve Vejprtech. Pro překonání existenčních problémů přijímala zbrojovka zakázky na opravy kulometů, výrobu signálních pistolí, výrobu součástek pro šicí stroje Baťa. V roce 1923 začala výroba armádních pistolí. Na získání této zakázky se podílel i poslanec agrární strany Rudolf Beran. Po několika konstrukčních změnách byla v roce 1925 zahájena výroba postole označené jako vz. 24. V 20. a 30, letech byly kromě pistole vz. 24. vyráběny pistole vz. 27, vz. 28, ČZ vz. 36, vz. 38, signální pistole vzor 28 a vz. 30, letecké kulomety, vojenské vzduchovky. V tomto období probíhal vývoj samonabíjecí pušky a samopalu. V roce 1936 byla zahájena výstavba pobočného závodu v Uherském Brodě. Výrobu zahájil 1.2.1937. Byly zde vyráběny letecké kulomety a signální pistole. Kromě zbraní vyráběla Česká zbrojovka i přesná měřidla, nástroje pro sériovou výrobu precizních součástek, textilní a obráběcí stroje. V roce 1932 byla zahájena výroba jízdního kola s pomocným motorem a v roce 1934 výroba cestovních motocyklů (ČZ 175).V období 1939-1945 (II. světová válka) dochází k zastavení výroby motocyklů a kapacita továrny je soustředěna na zbrojní výrobu. v tomto období vyrábí zbrojovka pistole, letecké automatické zbraně, pěchotní kanóny, letecké pumy, kulometné nábojové pásy. Expozice je umístěna ve třech sálech tak, aby podávala obraz o městě od roku 1918 do současnosti. Najdete zde nejen exponáty, které dokladují výše zmíněný výrobní program ČZ, motocykly a zbraně ČZ, ale také výrobní sortiment dalšího průmyslového závodu Fezko. Velké fotografie po stěnách dokumentují vývoj města, stavební změny ve stejném časovém období.
- Kaple - Expozice středověkých dřevěných plastik: Kristus ukřižovaný - dřevěná plastika, původně polychromovaná dřevořezba od neznámého mistra, kolem r. 1500, restaurovaná v r. 1998, Kristus vzkříšený - dřevěná plastika se zbytky původní polychromie, kol. r. 1500, Sv. Barbora - dřevěná plastika se zbytky původní polychromie, 1. čtvrtina 16. století, Madona se děťátkem - dřevěná plastika, původně polychromovaná, kol. r. 1500, restaurovaná v r. 1999-2000, Neznámá světice - dřevěná plastika s polychromii, kolem r. 1500, Kristus na oslátku - dřevěná plastika, původně polychromovaná, konec 16. stol. Ve vitrině - dvě sošky neznámých světců, poč. 16. stol.
- Rumpál - Po schodišti a ochozu se dostanete na gotickou věž Rumpál. Byla postavena po roce 1260 za Bavora II. Zajímavá je svým břitem, který bránil poškození věže při jejím odstřelování. Podobná je věž na hradě Zvíkov, Bítov na Dyji a Svojanov.
- Pravěk Strakonicka - Nejstarší osídlení okresu dokládají nálezy kamenných nástrojů z mladšího úseku starší a ze střední doby kamenné (před asi 40 až 8 tisíci lety). Zcela nedávno bylo i na Strakonicku prokázáno osídlení neolitické (mladší doba kamenná - neolit - 5. až 4. tisíciletí př.n.l.) - sídliště a pohřebiště u Radčic nedaleko Vodňan - a eneolitické (pozdní doba kamenná - výšinná sídliště podél Otavy a ojedinělé nálezy kamenných nástrojů).Ve starší a střední době bronzové bylo Strakonicko osídleno pouze sporadicky. K intenzivnímu zalidňování došlo až v mladší době bronzové (kultura knovízská - 1200 až 800 let před n.l.) a poté ve starší (kultura halštatská, 6.-5.stol. př.n.l) a v mladší době železné (kultura laténská - Keltové - 5.stol.př.n.l. až 0). Střední Pootaví bylo osídleno i po změně letopočtu, usadily se zde komunity polabských Germánů, a to zejména podél Otavy, u Přešťovic (rozsáhlé pohřebiště s 522 žárovými hroby a sídliště) - 2. až 5. stol.n.l. Od 8. století pronikají na Strakonicko i Slované. Významná je oblast středního Pootaví jako centra místního knížectví s hradišti Kněží hora u Katovic, Hradec u Řepice, Hradiště u Libětic a Hradec u Němětic. Tato hradiště zanikla násilně počátkem 10. století.Z 12. století pocházejí nálezy z největšího v Čechách dosud objeveného vesnického kostrového pohřebiště (s asi 700 hroby) z Radomyšle u Strakonic.Celé Pootaví je známo i svým bohatstvím zlata, které zde z říčních náplavů (sekundárních ložisek) bylo exploatováno - rýžováno - již od doby bronzové. Největší prosperity a boomu dosáhlo v době laténské, kdy byly náplavy rýžovány Kelty a poté ve vrcholném středověku (12. až 13. století).K objasnění nejstarší historie okresu významně přispěl archeolog Bedřich Dubský, který zde prováděl výzkumy v letech 1910-1950. Výsledky své práce shrnul v knize "Pravěk jižních Čech" (Blatná 1949). Na jeho práci navázalo od konce 70-tých let 20. století archeologické oddělení
Muzea Středního Pootaví.
- Středověk Strakonicka - Expozice zachycuje období od první písemné zmínky o Strakonicích, o jejich hradu a nejbližším okolí. Ve zkratce je zde zachycen život na hradě i ve městě. Nejvýznamnější hmotnou památkou tohoto období je samotný strakonický hrad. Na stěně můžete vidět fotografii nástěnných maleb významné středověké památky kostela Nanebevzetí P. Marie na Dobrši. V okrese Strakonice, u rybníků Škaredý a Markovec, v blízkosti vesnice Sudoměř, leží známé území, kde husité 25. března 1420 vyhráli bitvu proti železným pánům, kteří byli vedeni strakonickým velkopřevorem johanitů Jindřichem z Hradce. Ten zde utrpěl zranění na jehož následky zemřel. Podle pověsti zemřel u prejzových kamen, které uvidíte v následující místnosti. Jinak se Strakonicka dotklo husitství jen velmi málo. V roce 1424 byl hrad obléhán husity. Ti ale nakonec od jeho dlouhodobého obléhání upustili a táhli na Klatovy a Plzeň. V 15. století se Strakonice zapsaly do českých dějin ještě jednou. V únoru 1449 zde došlo k ustavení tzv. strakonické jednoty. Sešli se zde příznivci rožmberské strany a otevřeně vystoupili proti Jiřímu z Poděbrad. Odboj strakonické jednoty skončil porážkou u Rokycan. Po ní bylo 3. srpna 1450 uzavřeno příměří. V roce 1451 získaly Strakonice právo volného obchodu, v roce 1488 právo zřídit radnici, po požáru v roce 1508 i možnost ohradit město kamennými hradbami. V roce 1482 vznikl za Jana ze Švamberka první cech - cech kráječů, postřihačů a soukeníků. Z exponátů si povšimněte zmenšené kopie husitského bojového vozu a modelů husitských zbraní, zbroje a nástrojů. Plastika Piety je pouze kopie, originál je umístěn v Národní galerii v Praze, stejně jako originál gotické sochy Madony ze Strakonic. Kopie této vzácné středověké plastiky je v kostele sv. Prokopa.
- Malý rytířský sál - Sál je z pol. 16. stol s původní výzdobou na stěnách a malovaným trámovým stropem v renesančním stylu. Z původního vybavení se dochovala pouze prejzová kamna. Expozice svými exponáty připomíná život od pol. 16. stol. do konce 18. stol. Z nejznámějších předmětů je zde lodní dělo z flotily maltézského řádu, které bylo potopeno spolu s ostatní výzbrojí při obléhání ostrova Rhodu Turky v roce 1520. Jednotlivé mince ve výklencích ukazují nejen dobu panování některých císařů a králů v českých zemích, ale jsou zde uvedeny i dobové ceny a výdělky. Dominantou sálu je barokní plastika sv. Anny ze Lhoty u sv. Anny u Kraselova.
- Velký rytířský sál - Vlevo nade dveřmi tzv. Velkého rytířského sálu se zachovala část původní výzdoby, nástěnná malba s erbem velkopřevora maltézského řádu Václava z Michalovic. Podle pověsti byl velkým milovníkem kohoutích zápasů, často a rád vysedával u prejzových kamen v sousedním malém rytířském sále nebo z okna vedle pozoroval kohoutí zápasy na nádvoří. Expozice v této místnosti předkládá obraz společenského a kulturního života ve městě druhé poloviny 19. století. Dvě figuríny v levé části místnosti představují Františka Ladislava Čelakovského a Jana Vlastislava Plánka. Básník Čelakovský se narodil ve Strakonicích 7. března 1799, ze Strakonic pocházela i jeho první manželka Marie Ventová, s kterou ho seznámil právě truhlář Plánek. Vlastenec Plánek byl také prvním kritikem i rádcem Čelakovského raných básnických pokusů. V interiéru u dveří stojí knihovna, kterou Plánek sám vyráběl. Jsou v ní uloženy knihy z jeho pozůstalosti. Ve vitrínách si můžete prohlédnout například Čelakovského rodný domek, jeho posmrtnou masku či některá jeho díla. V rohu visí podobizna vlasteneckého kněze Josefa Šmidingera, který po venkově šířil české knihy. Šmidinger inspiroval Aloise Jiráska k vytvoření postavy pátera Matouše Vrby v románu F.L.Věk.V pravé části je nainstalována stará školní třída. Pod závěsnými obrazy jsou texty, fotografie a dobové dokumenty, které zachycují historii našeho školství od roku 1774, kdy Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku, až do současnosti. Ve skříních jsou uloženy dobové učebnice, fyzikální pomůcky demonstrující výrobu elektřiny ap. Dalších několik vitrín představuje řemeslnou výrobu na Strakonicku (pekařství, hrnčířství, vorařství). Strakonicemi protéká řeka Otava, po které se několik století plavilo dřevo ze Šumavy do středních Čech, někdy až do Hamburku. Plavci vázali první vory a prameny již na jaře. Ve Strakonicích se prameny vázaly pod městem, v místech na Křemelce. Plavci často a rádi chodívali do hospody Na Podskalí. Vory přitom přivazovali pod skálu nedaleko strakonického hradu. Starý jez, který měl propust pro vory, byl zrušen při výstavbě v 70. letech 20. století. Stál v místech současného jezu. Každý vor nebo pramen musel být označen firmou. Ve vitríně si můžete prohlédnout, jak vypadala. Jsou tu zde ukázky nářadí, se kterým voraři pracovali. Především dětem se budou líbit vystavené loutky. Patřily loutkářskému rodu Lagronů, který na Strakonicku působil. Rozličné zemědělské nářadí a interiér selské světnice s tkalcovským stavem z roku 1841 nám dává nahlédnout do života na venkově v 19. století. Mnoho lidí spojuje Strakonice s dudami a dudáctvím. Místní legenda dala vzniknout divadelní báchorce J. K.Tyla Strakonický dudák. V roce 1847 byla její premiéra v Praze. Dnes na dudáckou tradici navazuje několik hudebních skupin, které ve Strakonicích působí. Hra na dudy se vyučuje i na místní ZUŠ. Od roku 1967 se ve Strakonicích konají mezinárodní dudácké festivaly. Patnáctý ročník se uskuteční v srpnu 2002. Festivalů se účastní dudáci z různých zemí a právě jejich dudy si můžete prohlédnout v několika následujících vitrínách. O současných dudáckých tradicích se dozvíte v listáři, poslední vitrína této místnosti představuje regionální sběratele lidových písní a muzikanty.
|
Noční programy po dohodě.
|
Strakonický hrad má jako většina jihočeských hradů bílou paní. Pověst vypráví, že se objevovala všude, kde vládli Rožmberkové. Tak se za vlády velkopřevorů z rožmberského rodu začala zjevovat i ve Strakonicích. Bílá paní Perchta z Rožmberka založila na hradě tradici rozdávání medové kaše chudým, nad jehož dodržováním bděla. Sladkou kaši každoročně rozdávali na kamenném stole, který dodnes stojí na hradním nádvoří, předvečer svátku Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna. V roce 1784 se panství z této povinnosti vykoupilo založením nadace pro chudé.
V hradním kostele sv. Prokopa se zjevuje duch, čekající na vysvobození. Je jím pyšná a marnivá manželka zámeckého správce. Nechala se upéci střevíce z bílého těsta, ze kterého se pečou hostie, a v těchto střevících šla na mši do kostela. Když odmítla v kostele pokleknou, rozestoupila se země a ženu pohltila. Do jámy, která se zdála bezednou spustili odsouzence, který po vytažení vyprávěl, že spatřil ženu přikovanou k železnému sloupu. Na pergamen napsala několik slov, které přečetl pouze pan převor. Nikdy o tom nepromluvil a nechal jámu zasypat. Nešťastnice prý dojde klidu tehdy, až nad třetí hradní bránou vyroste jeřáb, z něhož se zhotoví dětská kolébka. Jeřáb zde skutečně rostl, ale při opravě hradu v roce 1925 jej ze zdi zedníci strhli a tak se pyšná paní asi nikdy nedočká vysvobození.
Za oltářem hradního kostela visely zázračné dudy Švandy dudáka, který je tam pověsil na památku toho, že ho Bůh zázračně zachránil z moci čertů. Kdo na ně hraje, lehkým způsobem zbohatne, neboť každý, kdo ho slyší, musí hudebníka bohatě odměnit. Švanda je tam pověsil s tím, že na ně nebude hrát on ani nikdo jiný. Dudy se prý čas od času sami rozezvučely a budily hrůzu ve zbožných lidech.
- Lidová pověst, Švanda na Šibeničním vrchu
Strakonický dudák Švanda byl vždy vesel, nikdy nikoho nezarmoutil. Vtipem přímo sršel a když nadul měch a spustil na dudy skočnou, neodolali ani staří výměnkáři, aby si v kole mezi chasou nezarejdili.
Jednou byl na posvícení v Dražejově, nedaleko Strakonic.
Toho léta byla dobrá úroda, byl proto blahobyt.
Švanda hrál celé tři dny, celé tři noci. Jídla i pití bylo hojnost, stále ho zdržovali a - samo sebou se rozumí - že proti tomu ničeho nenamítal. Teprve čtvrtého dne, za temné noci pověsil dudy na záda a ubíral se k domovu.
Hlavu měl plnou různých myšlenek. Nešel ale cestou nejbližší. Ubíral se kol vysokého vrchu Kuřidla, který celý lesem je zarostlý. Přišel k Šibeničnímu vrchu a tam odpočinul.
A tu zaklepal mu na rameno černý pán a ptal se: „Tak kam, Švando, ...
- Lidová pověst, Střevíčky z těsta
Bydle kdysi v strakonickém zámku pan vrchní, který měl velmi pyšnou a marnivou ženu. Nosila se jako šlechtična, střídala denně obuv i šat, dbajíc toho, aby se od ostatních paní lišila a nad ně vynikala.
Dala si udělat střevíce ze safiánu, avšak když si ostatní paní rovněž takové pořídily, tu v rozmařilosti objednala si střevíčky od pekaře. Pekař upekl jí střevíčky z pšeničného těsta, z jakého se pekou hostie, takž byly bílé jako padlý sníh.
Pyšně vešla paní vrchní do kostela, usedla do rodinné stolice, která stála na čestném místě, právě pod kazatelnou. O pozdvihování, když padali lidé na kolena, zůstala pyšná paní sedět a nepoklekla. Tu ozvala se v kostele rána, dlažba se rozestoupila a paní vrchní propadla se do země.
Pojati děsem prchali lidé z kostela, nikdo se neodv ...
|
Nezobrazovat loňské akce ...
- 18.05.2003 Mezinárodní den muzeí
|
duben - červen: denně kromě pondělí 800 - 1600
červenec, srpen: denně kromě pondělí 900 - 1700
září, říjen: denně kromě pondělí 800 - 1600
Jindy pouze po předchozí dohodě.
|
30,- plné * 15,- děti od 6 do 15 let
výstavy: 20,- plné * 10,- snížené
|
muzeum a výstavní sály, věž: s průvodcem, 60 min., nejvíce 45 návštěvníků
kapitulní síň, křížová chodba: s průvodcem, 30 min., nejvíce 50 návštěvníků
galerie: 30 min., nejvíce 30 návštěvníků.
|
Rezervace prohlídek, prodej upomínkových předmětů, prodej uměleckých předmětů v Zámecké galerii, svatby na objednávku.
|
|
|
u hradu (zdarma) * u hradu (zdarma)
|
Muzeum středního Pootaví
|
|
Detaily památky
